Velký hladomor z let 1771–1772, který si v Čechách vyžádal přibližně 400 000 obětí, se stal impulsem k masovému rozšíření pěstování brambor jako záchranné plodiny.

Od zahradní kuriozity k obilné náhražce

Brambory se v českých zemích objevily už v průběhu 17. století, kdy je pěstovaly především kláštery a šlechtická sídla jako okrasnou nebo experimentální plodinu. Mezi poddanými se rozšiřovaly jen pozvolna a s nedůvěrou, přestože je vrchnost i takzvaní „bramboroví kazatelé" doporučovali. Zlom přinesla až druhá polovina 18. století, kdy neúroda obilí a ochlazení podnebí vyvolaly sérii hladomorů. Nejtěžší z nich, hladomor let 1771–1772, podle odhadů usmrtil zhruba 400 000 lidí v Čechách a přesvědčil venkovské obyvatelstvo, že brambory jsou spolehlivější zdroj obživy než obilí. Marie Terezie v té době nechala dovézt větší množství sadby z Pruska, čímž pěstování dále podpořila. Od poslední třetiny 18. století se brambory staly běžnou součástí české stravy a postupně nahradily obilné kaše jako základní zdroj kalorií pro chudší vrstvy obyvatel.

První odrůdové sbírky na Českomoravské vysočině

Skutečné šlechtění nastartovaly škody, které evropskému bramborářství způsobila plíseň bramborová v polovině 19. století. V českých zemích patřila mezi první doložené odrůdové pokusy stanice hraběte Františka Salm-Reifferscheida ve Valečově u Německého Brodu, kde bylo popsáno na šedesát tři odrůd dovezených z Ameriky, Anglie a Německa. Odrůdy se už tehdy třídily podle účelu na konzumní, průmyslové a krmné a podle doby zrání na rané, polorané a pozdní. Tato práce položila základ pozdějšímu systematickému šlechtění na Vysočině, oblasti s podmínkami dodnes vhodnými pro produkci sadby.

Vznik státního bramborářského výzkumu

Intenzivní rozvoj oboru nastal po první světové válce. V roce 1920 vznikl soukromý Výzkumný ústav bramborářský financovaný Ústředním svazem pěstitelů brambor, v roce 1921 byla ve Valečově založena Státní výzkumná stanice a v roce 1923 vznikly Státní výzkumné ústavy bramborářské v Německém Brodě (dnešním Havlíčkově Brodě) i šlechtitelská stanice v Keřkově. V roce 1938 ministerstvo zemědělství ústav reorganizovalo a rozšířilo jeho oddělení, v roce 1951 se k němu připojila výzkumná stanice v Chodové Plané založená už v roce 1863. Mezi lety 1956 a 1990 ústav procházel několika změnami zřizovatele v rámci akademie věd a resortu zemědělství, přičemž šlechtění a výzkum se v letech 1976–1990 opět sloučily pod podnikem Oseva.

Privatizace a dnešní šlechtitelská pracoviště

V roce 1994 byl ústav privatizován a vznikla společnost Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o., která navázala na více než stoletou tradici oboru. Novošlechtěním brambor se v Česku dnes vedle tohoto ústavu zabývají také firmy Sativa Keřkov, Selekta Pacov a Vesa Velhartice, jejichž odrůdy vycházejí z genetické základny budované od dvacátých let 20. století. Právě kontinuita mezi prvními odrůdovými sbírkami na Vysočině a poválečnými šlechtitelskými stanicemi umožnila, aby se v českých zemích etablovala samostatná odrůdová základna přizpůsobená místním půdním a klimatickým podmínkám.

Zdroje: stoplusjednicka.cz, kas.uzei.cz, vubhb.cz