Zlatá éra se šesti až osmi miliony kusů
Chov ovcí patřil v Čechách a na Moravě od 16. do 18. století k nejrozšířenějším odvětvím zemědělství. Ovčáctví bylo uznávaným řemeslem a stáda v českých zemích dosahovala šesti až osmi milionů kusů. Vlna z domácích chovů zásobovala tkalcovské dílny a manufaktury po celé monarchii.
Vrchol přišel ve 30. letech 19. století
Skutečnou zlatou érou českého ovčáctví byla třicátá léta 19. století, kdy ceny vlny dosahovaly vysokých hodnot a pro řadu velkostatků představoval chov ovcí nejvýznamnější zdroj příjmů. Šlechtěním merinových plemen se tehdejší chovatelé snažili zvýšit kvalitu i výnos rouna.
Australská konkurence srazila stáda na zlomek
Po roce 1848 přišel obrat. Zrušení roboty, úbytek pastvin na úkor obilných lánů a především levná vlna dovážená z Austrálie a Jižní Ameriky srazily ceny natolik, že se chov ovcí přestal vyplácet. Zatímco ve čtyřicátých letech 19. století se v Čechách chovalo asi 1,5 milionu ovcí, do roku 1890 klesl jejich počet na pouhých 400 tisíc kusů.
Návrat po roce 1989
Ve 20. století už chov ovcí neplnil roli producenta vlny, ale přesunul se k produkci mléka a masa. Skutečnou obnovu zaznamenalo ovčáctví až po roce 1989, kdy vznikaly menší soukromé farmy a chov se stal pro řadu hospodářů spíše způsobem života než hlavním zdrojem obživy. Dnes v Česku chov ovcí a koz zastřešuje přes 1400 registrovaných chovatelů.
Zdroje: zootechnika.cz, vuzv.cz, asz.cz
