České strakaté plemeno dlouhodobě tvořilo přibližně polovinu populace veškerého skotu chovaného na území Česka, čímž se řadilo mezi hospodářsky nejvýznamnější plemena v zemi.

Původ v alpských chovech

Kořeny plemene sahaly do švýcarského kantonu Bern, konkrétně do údolí řeky Simme, podle níž bylo pojmenováno i samotné plemeno simentál (Simme + německy Tal, údolí). V oblasti se historicky chovaly tři barevné typy horského strakatého skotu, které se postupně sloučily do jednotné simentálské populace, známé svou přizpůsobivostí horským pastvinám a všestrannou užitkovostí.

Křížení s domácími červinkami

Do českých zemí se bernsko-simentálský skot dostal ve druhé polovině 19. století, kdy byli chovní býci dovezeni mimo jiné na velkostatek Napajedla. Křížením s místními červinkami vznikaly krajové rázy jako bernsko-hanácký dobytek, jihočeské plavky, kravařský skot na východní Moravě nebo opočenské mourky ve východních Čechách. Kolem roku 1870 začaly v Čechách a na Moravě vznikat chovatelské rady, které usilovaly o omezení dalších dovozů a o systematické šlechtění vlastního národního plemene z těchto křížených populací.

Sjednocení plemene a klíčové mezníky

Ve 30. letech 20. století došlo ke sloučení jednotlivých krajových rázů do jediné populace červenostrakatého skotu, který byl v roce 1957 uznán za dominantní plemeno s kombinovanou mléčnou a masnou užitkovostí. V roce 1955 byl přijat jednotný šlechtitelský program a spojena kontrola mléčné užitkovosti s inseminací, o rok dříve se začala prosazovat umělá inseminace jako hlavní nástroj plemenářské práce. V roce 1967 plemeno získalo svůj dnešní název český strakatý skot. Od 70. let se do šlechtění zapojili červení holštýnští býci a od 90. let i příbuzné strakaté populace z Německa, Rakouska, Francie a Švýcarska.

Dvojí užitkovost a role v chovu

Po druhé válce prošlo plemeno přeměnou z trojí užitkovosti (mléko, maso, tah) na užitkovost dvojí, mléčně-masnou, s poměrem přibližně 60:40 ve prospěch mléka. Chovný cíl zahrnoval mléčnou užitkovost 6000 až 7500 kg mléka za laktaci s obsahem bílkovin nad 3,5 %, u výkrmu býků pak denní přírůstky přesahující 1300 gramů a jatečnou výtěžnost nad 58 %. Vysoký obsah bílkovin činil mléko vhodné i pro sýrařské zpracování, zatímco odolnost a schopnost využít i chudší pastviny podporovaly chov v podhorských oblastech. Od roku 2010 byla navíc do programů genetické konzervace zařazena geneticky původní populace plemene, jejíž stavy se z osmi zvířat v jediném chovu rozrostly do roku 2019 na 89 kusů v osmi chovech.

Zdroje: cestr.cz, cs.wikipedia.org, zootechnika.cz