Belgická krev přišla na konci 19. století
Chov chladnokrevných koní belgického původu začal v českých zemích ve dvou proudech. Na Moravě se první belgičtí hřebci připouštěli od roku 1879, v Čechách od roku 1882. Zpočátku šlo o převodné křížení, kdy se domácí klisny po norických hřebcích připouštěly dovezenými belgickými plemeníky. Dovoz koní z Belgie pokračoval až do 30. let 20. století, pak se plemeno chovalo výhradně z domácích zdrojů.
Český a moravský typ
Kvůli odlišné základně klisen vznikly dva typy. Český belgik nesl podíl norické krve, byl vyšší a delšího rámce. Moravský belgik zůstal na čisté belgické krvi, měl kratší rámec a výraznější osvalení. Klíčovou roli hrál Seilernův hřebčín v Lukovské z roku 1901 a od roku 1930 Státní hřebčín v Tlumačově. V 50. letech se oba typy sloučily do jednoho plemene - českomoravského belgika.
Mechanizace stavy srazila
Od 60. do 80. let počty chladnokrevných koní prudce klesaly. Nahradila je zemědělská technika a velká část koní skončila na jatkách. Po roce 1989 se chovný cíl vrátil k belgickému základu a v roce 2000 byla nejkvalitnější část populace zařazena do Národního programu ochrany genových zdrojů.
Dnes hlavně v lese
Plemeno dosahuje výšky zhruba 155 až 165 cm, převládá ryzák. V plemenné knize je evidováno kolem 160 chovných klisen, celkem bylo v roce 2010 registrováno přes 2300 koní. Českomoravský belgik se dnes uplatní hlavně při přibližování dříví v lese, v zemědělství na menších plochách a v hiporehabilitaci.
Zdroje: cs.wikipedia.org, schchk.estranky.cz, aschk.cz
