Nejednotný chov před rokem 1906
Před dvacátým stoletím se v českých a moravských staveních chovaly kozy nejrůznějšího zbarvení - srnčí, rezavé, hnědé i strakaté. Zvířata měla slabý tělesný vývoj a nízkou dojivost, protože chov nikdo systematicky nešlechtil. Změnu přinesla až Zemědělská rada pro markrabství moravské, která v roce 1906 založila v Doubravníku první kmenové stádo sánských koz - švýcarského plemene proslulého vysokou dojivostí.
Sánské křížení a první plemenné knihy
Na doubravnické stádo navázala další chovná centra v Brankovicích (1925) a Velkých Losinách (1936). Vládní nařízení č. 361/1941 Sb. pak poprvé zavedlo kontrolu plemeníků, výběrové knížky a povinnou evidenci připouštění - základ moderní plemenářské práce u koz. Vedle sánského typu se chovaly i německé bílé ušlechtilé kozy a barevné kozy harckého typu v Podkrkonoší.
Sjednocení do bílého a hnědého typu
Po vzniku Československa se původní nejednotná domácí koza vyskytovala už jen výjimečně. Chovatelé postupně sjednotili zemský chov do dvou typů - bílého sánského a hnědého, vzniklého křížením strakatých domácích koz s německými horskými plemeny. Brankovický chov sklízel úspěchy i na výstavách: v roce 1948 získal v Praze tři první a dvě druhé ceny, v roce 1956 čestné uznání na mezinárodní výstavě v Brně. Poslední aukční trh se v Brankovicích konal v roce 1972.
Bílá krátkosrstá koza dnes
Současných 27 bílých a 9 hnědých chovných linií pochází z německého plemenného materiálu dováženého od konce šedesátých let. Koza bílá krátkosrstá - do roku 1992 vedená pod tímto úředním názvem - je dnes zdaleka nejrozšířenějším plemenem v českých chovech. Dojnice o hmotnosti 50 až 70 kilogramů dá za laktaci 800 až 1000 kilogramů mléka s tučností kolem 3,7 procenta.
Zdroje: zootechnika.cz, chovzvirat.cz, naschov.cz
