Lovná zvěř dovezená mnichy
Králíci se na českém území objevují nejpozději ve 15. století, kdy je do zdejších krajů přinesli mniši ze západní Evropy jako novou lovnou zvěř. Po dlouhá staletí zůstávali králíci doménou panských obor a klášterních zahrad - o skutečném domácím chovu lze mluvit až od počátku 19. století, kdy se na vesnicích rozšířilo velmi extenzivní držení králíků v jednoduchých budkách.
Zlom přinesla prusko-francouzská válka
K opravdu racionálnímu a plemennému chovu došlo až po prusko-francouzské válce v letech 1870-1871. Pruští vojáci se během okupace Francie seznámili s tamním vyspělým chovatelstvím a po návratu domů začali obdobné postupy zavádět v celém Rakousku-Uhersku, české země nevyjímaje. Roku 1885 vytvořil německý chovatel Julius Lohr první standardy pro pět tehdy nejpopulárnějších plemen, čímž položil základ dnešnímu systému posuzování.
Založení prvního spolku
Klíčový milník přišel v roce 1903, kdy učitel Jan Václav Kálal z jihočeských Bernartic založil první čistě králíkářský spolek a začal vydávat odborný časopis Králikář československý. Ve dvacátých a třicátých letech pak chovatelství zažilo masivní rozmach - do Československa se dováželi noví plemenní zástupci jako kastorex nebo činčila a šlechtitelská základna se rychle rozšiřovala.
Válka, socialismus a zlatá éra
Za obou světových válek byl chov králíků sice omezen, ale zvířata se na rozdíl od jiných hospodářských zvířat neevidovala a neodváděla se z nich dávky - králičí maso tak v těžkých dobách zachránilo řadu rodin před hladem. Zlomovým rokem se stal rok 1957, kdy vznikla jednotná chovatelská organizace zastřešující i chov králíků, dnešní Český svaz chovatelů. Šedesátá a sedmdesátá léta pak chovatelé dodnes označují za zlatou éru tuzemského králíkářství s maximálním rozšířením plemen. V současnosti v Česku chová králíky přibližně 5 000 registrovaných chovatelů, kteří pečují o více než 70 plemen a ročně zaevidují na 70 000 mláďat.
Zdroje: cschdz.eu, ifauna.cz, zpravodajkchbk.webnode.cz
