V letech 1856 až 1863 vypěstoval Gregor Johann Mendel ve své klášterní zahradě na Starém Brně přibližně 28 000 rostlin hrachu setého, na nichž zkoumal, jak se dědičné znaky přenášejí z rodičů na potomstvo.
Výsledky sepsal roku 1866 v práci Pokusy s rostlinnými hybridy, kde formuloval tři zákony dědičnosti — dnes základní kámen genetiky i moderního šlechtění plodin.
Trpělivá práce augustiniánského opata
Mendel vstoupil do augustiniánského kláštera na Starém Brně v roce 1843 a později se stal jeho opatem. Než se pustil do systematických pokusů s hrachem, měl už zkušenosti se šlechtěním okrasných rostlin — hybridizoval odrůdy s různým zbarvením a pozoroval, jak se vlastnosti u potomků projevují. Hrách seté si zvolil záměrně: má snadno rozeznatelné, jasně oddělené znaky jako barvu květu nebo tvar semene a dá se přesně kontrolovat jeho opylení.
Tři zákony, které předběhly dobu
Na základě osmi let pozorování formuloval Mendel pravidlo o dominanci a uniformitě křížení, zákon o štěpení vloh mezi potomky a zákon o nezávislé kombinovatelnosti znaků. Ukázal tak, že dědičnost se neřídí prostým mísením vlastností rodičů, jak se tehdy obecně předpokládalo, ale přenosem oddělených jednotek — dnes jim říkáme geny.
Uznání až po smrti
Mendel svou práci přednesl v roce 1865 v Přírodovědeckém spolku v Brně, odborná veřejnost ji ale prakticky ignorovala. Teprve v roce 1900, šestnáct let po jeho smrti, nezávisle na sobě jeho výsledky znovuobjevili tři evropští botanici a otevřeli tak cestu k rozvoji moderní genetiky. Dnes se Mendelovy zákony učí na základních školách a jeho metody statistického pozorování velkých souborů rostlin se staly vzorem pro veškeré šlechtění zemědělských plodin, které následovalo.
Zdroje: nationalgeographic.cz, kudyznudy.cz, denik.cz
