Fritz Haber, německý chemik, v roce 1909 dosáhl laboratorního průlomu — pomocí osmiového katalyzátoru dokázal při teplotě kolem 500 stupňů Celsia a tlaku 20 megapascalů kontinuálně syntetizovat amoniak přímo ze vzdušného dusíku a vodíku. Za objev získal v roce 1918 Nobelovu cenu za chemii.
Z laboratoře do průmyslu
Převést laboratorní pokus do průmyslového měřítka se podařilo chemikovi Carlu Boschovi, který pracoval pro firmu BASF. Vyřešil klíčové technické překážky — mimo jiné konstrukci vysokotlakých reaktorů odolných extrémním podmínkám — pomocí dvojitého potrubí s vnitřním pláštěm z měkkého železa a vnějším ocelovým opláštěním. První továrna na syntézu amoniaku spustila provoz v roce 1913 v německém Oppau s roční kapacitou 7 200 tun. Za převedení objevu do praxe obdržel Bosch v roce 1931 rovněž Nobelovu cenu.
Tragédie i pokrok
Cesta k dnešní masové výrobě hnojiv nebyla bez obětí. V září 1921 zabila exploze v továrně v Oppau, ke které došlo při manipulaci se síranem amonným, přes 500 lidí — jde o jednu z největších průmyslových havárií v historii chemie. Firma v roce 1914 zároveň založila výzkumnou stanici v Limburgerhofu, kde se dodnes testují hnojiva a zkoumá fyziologie rostlin.
Dědictví, na kterém stojí dnešní zemědělství
Proces syntézy amoniaku z dusíku a vodíku vyžaduje vysoký tlak, teplotu kolem 400 až 500 stupňů a železný katalyzátor; při jednom průchodu zreaguje jen asi 15 procent plynů, nezreagovaný podíl se ale recykluje zpět do procesu. Právě tato technologie umožnila takzvanou zelenou revoluci a několikanásobné zvýšení výnosů plodin ve 20. století. Levná dusíkatá hnojiva zůstávají páteří světové produkce potravin dodnes — což je patrné i na současné citlivosti trhu, kdy jakýkoli výpadek dodávek plynu jako klíčové suroviny okamžitě prodraží hnojiva i pro české zemědělce.
Zdroje: infopedia.cz, agro.basf.cz, aldebaran.cz
