Od klášterů ke Karlu IV.
První doklady o pěstování chmele v českých zemích pocházejí z 11. století, kdy se chmelnice zakládaly především u klášterů proslulých vařením piva. Ve 14. století ocenil výjimečnou kvalitu českého chmele sám císař Karel IV., který zakázal vývoz chmelové sadby do zahraničí — porušení zákazu se trestalo až smrtí. Pěstování se postupně soustředilo do oblasti mezi Ohří, Labem, Berounkou a Vltavou a na Moravě v okolí Tršic.
Boj proti padělkům a vznik značky
V 19. století procházelo chmelařství zásadní modernizací. Roku 1850 zavedl Křestor Semič individuální pozitivní výběr rostlin, z něhož vznikl proslulý „Semičův chmel“. Mezi lety 1860 a 1884 vznikly v Žatci certifikační značky, které měly zamezit falšování původu, a v roce 1891 se pěstitelé sdružili do prvních spolků. V roce 1921 stát oficiálně vymezil pět pěstitelských oblastí, mezi nimi i žateckou, a povinná certifikace přišla v roce 1934.
Mechanizace a věda dvacátého století
Vědecký výzkum chmele v Žatci se datuje od roku 1925, kdy vznikla první specializovaná zemědělská výzkumná stanice — dnešní Chmelařský institut navazuje na tuto tradici od roku 1992. Mezi lety 1954 a 1959 nahradily ruční sklizeň první mechanické sběrací stroje, o dvacet let později, v roce 1973, se do provozu zavedla peletizace chmele. Devadesátá léta naopak přinesla výrazný úbytek pěstebních ploch kvůli ztrátě jistoty odbytu.
Chmel v roce 2026
Dnešní žatecká oblast patří k nejhodnotnějším chmelařským regionům světa a institut v Žatci se podílí na mezinárodním výzkumu přes členství ve Vědecké komisi Mezinárodního svazu pěstitelů chmele. Letos se výzkumný projekt PRO CHMEL rozšířil i na Slovensko, kde na poslední tamní chmelnici v Nemšové přibyly meteorologické stanice sledující počasí a vlhkost půdy — data pomáhají pěstitelům určit, kdy je potřeba zavlažovat. Tradiční Žatecká dočesná, oslava dokončení sklizně, se letos koná začátkem září.
Zdroje: chmelar.hajsl.cz, chizatec.cz, trhyvcesku.cz
