První pokus zničila smrt vévody
Nejstarší doložený pokus o hedvábnictví v českých zemích spadá do roku 1627, kdy frýdlantský vévoda Albrecht z Valdštejna nařídil své jičínské dvorské komoře povolat z Itálie odborníky na chov bource morušového a vysadit morušové stromy potřebné pro jeho výživu. Podnik ale záhy po Valdštejnově smrti zanikl a hedvábnictví v Čechách na více než sto let usnulo.
Marie Terezie vsadila na moruše v Praze
Obnovu odstartovali v roce 1749 dva Italové - geodet Carlo Cremieri a divadelní podnikatel Giovanni Battista Locatelli, kteří začali vysazovat moruše na pražských hradbách. Císařovna Marie Terezie záměr o tři roky později podpořila výnosem z roku 1752 na podporu pěstování moruší a v roce 1756 jej doplnila hrozbou vězení za poškozování vysazených stromů. Pěstitelé se postupně objevili i mimo Prahu - v Noutonicích, Chocni, Heřmanově Městci, Písku či v Chlumu u Třeboně.
Desítky centů hedvábí ročně
Podpora přinesla měřitelné výsledky. V roce 1789 Čechy vyprodukovaly zhruba 20 metrických centů skaného hedvábí a za poslední desetiletí vlády Marie Terezie se v zemi vyrobilo přes 40 centů hedvábí. Na podporu výsadby stromů navázal i její syn Josef II., který nařízeními z let 1782 a 1786 zajistil obcím s nejvyšším počtem nově vysazených moruší roční finanční odměny.
Odkaz, který přežil jen na východě Čech
Ve 19. století produkce postupně upadala a domácí pěstování moruší nikdy nedosáhlo rozsahu, který by hedvábnictví učinil samostatným odvětvím. Těžiště zpracování hedvábí se přesunulo na Šumpersko a Rýmařovsko, kde ale továrny už zpracovávaly převážně dovážené hedvábí, ne domácí produkci z moruší. Centrem oboru se později stal Hedvábnický ústav v Hradci Králové, který obor udržoval při životě až do doby první republiky a protektorátu.
Zdroje: cs.wikipedia.org, sciencemag.cz, housenky.cz
