Pět tisíc let stará plodina z Mexika
Kukuřice patří k nejstarším kulturním plodinám světa - v Mexiku ji lidé pěstovali již přibližně 5000 let před naším letopočtem a stala se jedním z pilířů předkolumbovských civilizací Střední Ameriky. Do Evropy se dostala až po objevení Ameriky v roce 1492, kdy ji jako první přivezli Španělé. První písemná zmínka o jejím pěstování v okolí Sevilly pochází z let 1511 až 1530 od kronikáře Petra Martyra.
Turecká pšenice z Balkánu
Do zbytku Evropy se kukuřice šířila v 16. a 17. století především přes Osmanskou říši, což se otisklo i do jejích lidových jmen - turecká pšenice, turecké žito nebo turkyně. Na jižní Slovensko a Moravu ji podle tradice přinesli Romové, kteří rostlinu znali z Turecka a Rumunska už v 17. století. Botanik Leonhart Fuchs kukuřici poprvé zobrazil v evropském herbáři v roce 1542.
V českých zemích se usadila až v 19. století
Přestože se první zmínky o kukuřici na Moravě objevují už v polovině 18. století, ve větším rozsahu se v českých zemích začala pěstovat teprve na počátku 19. století - šíření zpomalovalo chladnější podnebí a konkurence tradičních obilnin. Dnes je kukuřice jednou z nejvýznamnějších plodin českého zemědělství, hlavně jako siláž pro výživu skotu a jako surovina pro bioplynové stanice.
Zdroje: sciencemag.cz, uroda.cz, cs.wikipedia.org
