Malochovy první republiky
Počátky organizovaného chovu drůbeže v českých zemích sahají do roku 1923, kdy Česká zemědělská rada uspořádala v Uhříněvsi první soutěž ve snášce slepic. Soutěže probíhaly až do roku 1939 a prověřovaly užitkovost jednotlivých plemen. Chov byl v té době extenzivní - v rolnických hospodářstvích s 50 až 100 slepicemi dosahovala průměrná roční snáška pouhých 70 až 80 vajec na slepici. O zušlechťování plemen se starala drůbežnická sdružení a kluby, drůbež přitom tvořila jen okrajovou část zemědělské produkce - v roce 1936 pouhých 3,6 procenta.
Nástup velkovýroby
Zlom přišel po druhé světové válce. Ministerstvo potravinářského průmyslu zřídilo v roce 1956 samostatnou správu pro drůbež a o tři roky později začal dovoz hybridních brojlerů, který nastartoval moderní výkrmovou produkci. V roce 1961 vzniklo šlechtitelské pracoviště v Chrustenicích, v roce 1963 pak velkopodnik Drůbežnictví Xaverov. Centrálně řízená velkovýroba postupně dohnala úroveň vyspělých zemí, které si Československo vytyčilo za vzor - stalo se tak kolem roku 1980.
Cesta k dnešní spotřebě
Po roce 1990 nahradily státní podniky soukromé a specializované firmy, které umožnily další růst produkce i kvality. V roce 1999 předstihla spotřeba drůbežího masa v Česku poprvé hovězí - dosáhla 20,5 kilogramu na osobu ročně, zatímco spotřeba hovězího klesla na 13,8 kilogramu. Nejvyšší poválečné produkce dosáhlo české drůbežářství v roce 2018, kdy Češi zkonzumovali nejvíce drůbežího masa od roku 1948.
Odkaz pro současnost
Sto let vývoje od malochovů po specializované velkoprovozy stojí dnes před novou zkouškou - modernímu chovu čelí tlak výskytu ptačí chřipky i otázky po dobrých životních podmínkách zvířat. Historie ale ukazuje, že české drůbežářství si dokázalo poradit s většími proměnami, než jsou ty dnešní.
Zdroje: naschov.cz, slepicar.cz, slepicar.cz
