Klášterní počátky a chmelový desátek
Nejstarší zmínka o vaření piva na českém území pochází z roku 993, kdy byl založen pražský Břevnovský klášter — tradice praví, že se v něm pivo vařilo od samého počátku. Ještě starší je doklad o pěstování chmele: mezi lety 1034 a 1055 udělil kníže Břetislav I. chmelový desátek Staré Boleslavi. První písemný záznam o samotné výrobě piva se objevuje v nadační listině krále Vratislava II. z roku 1088, první měšťanský pivovar pak vznikl v Cerhenicích roku 1118.
Právo várečné a zlatý věk pivovarství
Ve 13. století omezil král Václav II. právo vařit pivo pouze na měšťany královských měst a kláštery — pivovarnictví se stalo výsadou a významným zdrojem obecních příjmů. Zásadní změnu přinesla Svatováclavská smlouva z roku 1517, která právo várečné přiznala všem třem stavům. V 18. století pak sládek František Ondřej Poupě prosadil zásadní reformu — výhradní použití ječného sladu místo dřívějších pšeničných piv, popsaných už roku 1585 lékařem Tadeášem Hájkem.
Plzeňský ležák mění svět
Přelomový okamžik přišel v roce 1842, kdy bavorský sládek Josef Groll v novém Měšťanském pivovaru v Plzni zavedl technologii spodního kvašení a uvařil první světlý ležák — prototyp piva, které se později stalo dominantním stylem na celém světě. Polovina 19. století přinesla i další technologické milníky: strojní pohony, sacharometr a strojní chlazení. V roce 1868 vznikla v Praze sladovnická škola, o dvacet let později Výzkumný ústav pivovarský.
Od tisíce pivovarů k chráněné značce
Zatímco v roce 1841 fungovalo v českých zemích 1 475 pivovarů, do roku 1900 jejich počet klesl na 864 — koncentrace odvětví do větších průmyslových provozů byla nevyhnutelná. Tradice ale přetrvala: v roce 2008 získalo „české pivo" chráněné zeměpisné označení Evropské unie, které dodnes garantuje původ a kvalitu suroviny i technologie, jež se vyvíjela více než tisíc let.
Zdroje: ceske-pivo.cz, kvasnyprumysl.cz, domaci-pivoteka.cz
