Od lampy ke stroji
Řepka patří k nejstarším kulturním plodinám, zápisy o jejím využití pocházejí ze staré Indie už z doby 2000 až 1500 let před naším letopočtem. Do Evropy se rozšířila zhruba od roku 1200. Na našem území se první zmínka o pěstování objevuje ve druhé polovině 16. století u Mikuláše Černobýla, který olej chválil, pokud se z něj odstraní hořkost. Ve větším měřítku se řepka rozšířila v 19. století a spolehlivě zdokumentované je pěstování od roku 1868. Olej sloužil hlavně technicky, k svícení v lampách, mazání strojů a výrobě mýdla. V potravinách se uplatnil jen okrajově, protože staré odrůdy obsahovaly asi 45 procent kyseliny erukové.
Domácí odrůdy a bezerukové šlechtění
V období první republiky a těsně po válce vznikaly krajové odrůdy: ozimá Třebíčská krajová (povolena 1941) ze Stránecké Zhoře, ozimá Slapská (1946) a jarní Česká krajová (1949) z Chlumce nad Cidlinou. Šlechtitelé se v 60. a 70. letech soustředili na mrazuvzdornost a pevnost šešulí. Odrůda Silesia z roku 1983 byla první československou odrůdou se sníženým obsahem kyseliny erukové. Stanice ve Slapech uvedla roku 1986 jednonulovou Solidu a roku 1996 první dvounulovou odrůdu Slapská Stela s dvěma procenty kyseliny erukové. První odrůda typu 00 Sonáta byla povolena už roku 1990.
Po roce 1989 královna polí
V roce 1999 se řepka pěstovala na 350 tisících hektarech. Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin uvádí, že dnes tvoří kolem 16 procent orné půdy. Od 90. let začala sloužit také jako energetická plodina pro výrobu bionafty. Podle Národního zemědělského muzea jde více než polovina domácího řepkového oleje do potravin, zhruba třetina do biopaliv a asi desetina do chemického průmyslu. Po roce 2000 se řepka stala nejvýznamnější exportní komoditou české rostlinné výroby. Intenzivní pěstování ale přináší nároky na hnojiva a pesticidy a zatěžuje včely i střídání plodin.
Zdroje: olejnadzlato.cz, agritec.cz, uroda.cz, nzm.cz, spzo.cz
