Pěstování jabloní na českém území doložili historikové už u Slovanů v 9. století, vrchol raného ovocnářství spadá do 16. století za vlády Rudolfa II. Moderní obor se ale zrodil až v 19. století, kdy vznikaly odborné spolky, školy a pomologické sbírky.
Od prvních spisů k „Pomoně bohemice"
První česky psané rady o štěpování vydal Jan z Rožmberka roku 1598. Roku 1795 sepsal farář Matěj Rössler dílo Pomona bohemica se seznamem 260 odrůd. Roku 1830 vznikla v Čechách Pomologická společnost, v Brně fungoval pomologický spolek už od roku 1816. V roce 1848 vydala Matice česká Pixův Klíč štěpařský, který popisoval 8 letních, 7 podzimních a 86 zimních odrůd jabloní.
Suchý, Vaněk a zlatá éra pomologie
Na Moravě prosadil pomolog František Suchý založení Pomologického ústavu v Bohunicích a roku 1907 vydal Moravské ovoce. V letech 1930–1940 vyšla desetisvazková Lidová pomologie zahradního architekta Josefa Vaňka, každý svazek popisoval kolem stovky odrůd. Podle údajů z roku 1846 bylo v Čechách přibližně 2 410 km ovocných alejí a kolem 76 000 hektarů sadů a zahrad. Vznikala i státní pomologická arboreta, například ve Velkých Pavlovicích (1926).
Zúžení sortimentu ve 20. století
Meziválečné Československo začalo sortiment cíleně redukovat: v roce 1930 doporučovalo 18 hlavních odrůd jabloní, v roce 1933 už jen 20 hlavních a 28 vedlejších. Socialistické velkovýsadby po roce 1950 tento trend dovršily — vsadily na několik výnosných průmyslových odrůd a stovky krajových odrůd jako Míšeňské, Panenské české či Croncelské z tržní produkce vymizely. Dnes je udržují genové banky, ovocnářské spolky a záchranné projekty; ÚKZÚZ vede Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, kam patří i ovocné dřeviny.
Zdroje: sadarstvi.cz, ziva.avcr.cz, asz.cz
