Spis, který předběhl dobu
František Cyril Kampelík (1805-1872), vlastenecký lékař a spisovatel z Podkrkonoší, vydal roku 1861 spis nazvaný Spořitelny po farských kollaturách orbě, řemeslu ze svízelu pomohou. Navrhoval v něm zakládat po venkově drobné svépomocné spořitelny, které by přijímaly úspory sedláků a řemeslníků a levně je půjčovaly zpět těm, kdo potřebovali provozní peníze. Bez kapitálu se podle něj chudý národ z nouze nevymaní.
Raiffeisenův vzor a české pojmenování
Kampelíkův návrh se za jeho života neujal. Model družstevní záložny prosadil v Porýní až Friedrich Wilhelm Raiffeisen: malý obvod jedné obce, členové, kteří se navzájem znají, a neomezené ručení všech za závazky spolku. Když se tato soustava po roce 1888 rozšířila i do českých zemí, sáhli její propagátoři po Kampelíkově zapomenutém spisu jako po důkazu domácího původu myšlenky. Družstvům se začalo říkat kampeličky.
Tisíce spolků za první republiky
První české spořitelní a záložní spolky raiffeisenovy soustavy vznikly roku 1890 ve Rtyni u Úpice a v Rybné nad Zdobnicí na Žambersku. Síť pak rychle houstla: k 10. říjnu 1938 evidovalo české družstevnictví přes 4 000 záložen v Čechách a přes 2 000 na Moravě. Kampelička bývala vedle peněžního ústavu i centrem obce, konaly se v ní přednášky, plesy a ochotnické divadlo.
Zrušení a nejistý návrat
Po roce 1948 komunistický režim spořitelní a úvěrní družstva zlikvidoval a jejich prostředky převedl do státních peněžních ústavů. Obnova přišla až zákonem z roku 1995, počet kampeliček ale koncem 90. let znovu prudce klesl: přes sto družstev tehdy skončilo kvůli špatnému hospodaření v likvidaci nebo konkursu. Dnešní družstevní záložny fungují pod přísnějším dohledem České národní banky.
Zdroje: cs.wikipedia.org, cs.wikipedia.org, euro.cz
