Vznik na Plzeňsku
Základ plemene se utvářel kolem roku 1850 v okolí Přeštic, kde chovatelé křížili staré české prase (staročeského štětináče) se švábsko-hallským barevným prasetem a později přilévali krev anglických a německých plemen. Ve 20. a 30. letech 20. století patřilo přeštické prase mezi významné chovné skupiny Československa.
Ústup a záchrana
Po druhé světové válce se šlechtění stočilo k bílému ušlechtilému praseti s vyšší zmasilostí a přeštické prase začalo z chovů mizet. Zvrat přišel v roce 1964, kdy bylo uznáno samostatným plemenem. V roce 1992 ho stát zařadil mezi genetické zdroje a od roku 1996 se chová v uzavřené populaci in situ jako rezerva pro případ nákazy v hlavních plemenech.
Jaké prase to je
Přeštické prase je otužilé, odolné vůči chorobám i stresu a nenáročné na ustájení. Prasnice odchová zpravidla 10 až 16 selat, dospělí kanci váží 260 až 280 kg, prasnice kolem 215 až 235 kg. Maso má vyšší podíl tuku a charakteristické mramorování, které mu dodává křehkost a šťavnatost — proto je vyhledávané v gastronomii a pro tradiční zabijačkové výrobky.
Stav dnes
Populace se drží řádově na 340 prasnicích a 40 až 60 kancích v desítkách chovů, z nichž část je zapsaná v genetických zdrojích. Program vede Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě a chovatelé pobírají dotaci na zvíře zařazené do genetického zdroje. Podíl plemene na celkové porážce prasat v ČR je kolem čtyř procent.
Zdroje: cs.wikipedia.org, prestice-mesto.cz, naschov.cz
