Spojení háku a pluhu
V roce 1827 sestrojili sedlák František Veverka a jeho bratranec, kovář Václav Veverka, za kovárnou v Rybitví u Pardubic nový typ pluhu. František spojil dosud oddělené principy dvou nářadí: hluboký záběr těžkého háku a lehkost a ovladatelnost pluhu. Klíčem byla válcovitě zakřivená odhrnovačka, která půdu nejen kypřila, ale obracela, takže se svrchní vrstva dostala dolů a spodní nahoru.
Proč to byla revoluce
Starší nářadí půdu jen rozrušilo a provzdušnilo. Ruchadlo ji odřízlo, nakypřilo, rozdrobilo a překlopilo, a přitom bylo pro potah i oráče podstatně méně namáhavé. Obracení půdy zlepšovalo zapravení strniště a organické hmoty a připravovalo lepší seťové lůžko. Zájem sedláků byl velký a konstrukce se rychle šířila.
Vynález, který byl málem ukraden
Bratranci nechali svůj nákres volně opisovat a nikdy si ho nedali patentovat. Toho využil hospodářský úředník Jan Kainz, který pluh roku 1832 předvedl na pražské výstavě jako vlastní vynález pod názvem Kainzpflug. Pod tímto jménem se ruchadlo rozšířilo do německých zemí i dál po Evropě.
Uznání až po smrti
Oba bratranci zemřeli roku 1849 v chudobě. Za jejich prvenství se zasazovali básník Josef Jaroslav Langer a profesor Ignác Lhotský, oficiální uznání ale přišlo až v roce 1883, kdy František Vratislav Sova doložil autorství listinami a svědectvími. Ruchadlo se stalo symbolem českého venkovského důvtipu a předobrazem moderních železných pluhů.
Zdroje: cs.wikipedia.org, cs.wikipedia.org, cesky.radio.cz
