Výdaje na regulaci mléčného trhu v přebytkových 70. a 80. letech pohltily až třetinu celého rozpočtu Společné zemědělské politiky, než Evropské hospodářské společenství v roce 1984 zavedlo mléčné kvóty.

Založení politiky a její cíle

Společnou zemědělskou politiku zavedlo Evropské hospodářské společenství v roce 1962 na základě Římské smlouvy z roku 1957. Cílem bylo zvýšit produktivitu zemědělství, zajistit zemědělcům odpovídající životní úroveň, stabilizovat trhy, garantovat dostupnost potravin a zabezpečit spotřebitelům rozumné ceny. Hlavním nástrojem se staly garantované intervenční výkupní ceny a společná vnější cla, které zemědělce chránily před levnějším dovozem.

Přebytky: máslové hory a vinná jezera

Garantované ceny bez limitu na množství vedly k prudkému nárůstu produkce. Výroba mléka v západním Německu vzrostla z přibližně 75 milionů tun v roce 1960 na téměř 100 milionů tun v roce 1979, v celém Společenství produkce mléka mezi lety 1973 a 1983 stoupla o 21 procent. Vznikly tak proslulé přebytky přezdívané „máslové hory“, „mléčná“ a „vinná jezera“ i obilné a hovězí přebytky. Přebytečné máslo se v letech 1979 až 1985 v západním Německu prodávalo zlevněně domácnostem s limitem jeden kilogram na odběr. Náklady na skladování a likvidaci přebytků natolik zatěžovaly rozpočet, že Společenství v dubnu 1984 zavedlo produkční kvóty na mléko.

Reforma MacSharryho: odpoutání dotací od produkce

Zásadní obrat přinesla v roce 1992 reforma komisaře pro zemědělství Raye MacSharryho. Intervenční ceny obilovin se snížily o 35 procent a systém cenové podpory nahradily přímé kompenzační platby vázané na plochu půdy nebo počet kusů dobytka, doplněné povinným ponecháváním části půdy ladem. Šlo o první krok od cenově orientované politiky k politice tržně orientované.

Agenda 2000, Fischlerova reforma a zelenější dotace

Agenda 2000 z roku 1999 pokračovala ve sbližování cen EU se světovými cenami a zavedla podmíněnost dotací dodržováním dalších pravidel. Reforma komisaře Franze Fischlera z roku 2003 pak zavedla jednotnou platbu na farmu, plně oddělenou od objemu produkce, a povinné křížové plnění, které vázalo přímé platby na dodržování standardů ochrany životního prostředí, bezpečnosti potravin a dobrých životních podmínek zvířat – mimo jiné i proto, aby dotace splňovaly pravidla „zelené obálky“ Světové obchodní organizace. Reforma z roku 2013 pak přidala „ozelenění“ plateb podmíněné konkrétními environmentálními praktikami a zastropování vysokých plateb nad 150 000 eur.

Zdroje: europarl.europa.eu, en.wikipedia.org, ec.europa.eu