Mezi lety 1965 a 1970 vzrostla produkce pšenice v Indii z 12 na 21 milionů tun díky odrůdám vyšlechtěným americkým agronomem Normanem Borlaugem.

Rez pšeničná jako hrozba pro světové sklizně

Borlaug přišel do Mexika v roce 1944 v rámci programu financovaného Rockefellerovou nadací s cílem pomoci zemi dosáhnout soběstačnosti v produkci obilí. Hlavní překážkou byla rez pšeničná, houbové onemocnění ničící úrodu na rozsáhlých plochách. Borlaug proto zavedl šlechtitelský postup zvaný shuttle breeding – pěstoval a křížil pšenici střídavě v horské oblasti u Mexico City a v nížinaté Sonoře na severozápadě země, čímž zdvojnásobil počet generací vyšlechtěných za rok a zároveň získával odrůdy odolné vůči různým klimatickým podmínkám i chorobám.

Trpasličí gen Norin 10 a šlechtitelský průlom

Zásadní zvrat přinesla japonská odrůda Norin 10, kterou v roce 1935 vyšlechtil Gonjiro Inazuka křížením trpasličí krajové odrůdy s americkými odrůdami. Nesla geny Rht1 a Rht2, které zkrátily stéblo přibližně na polovinu – rostlina se tak neléhala pod tíhou zrna a investovala více energie do klasů. Šlechtitel Orville Vogel odrůdu koncem 40. let přenesl do USA a Borlaug si vzápětí vyžádal semena pro křížení v Mexiku. Od roku 1953 křížil trpasličí geny s mexickými odrůdami odolnými vůči rzi a v roce 1962 uvolnil odrůdy Pitic 62 a Penjamo 62, po nichž následovaly Sonora 64, Lerma Rojo 64 a Siete Cerros 66, pěstovaná v době vrcholu na více než 7 milionech hektarů po celém světě.

Zázrak v Indii a Pákistánu

Do poloviny 50. let se Mexiko díky novým odrůdám a agronomickým postupům stalo soběstačným v produkci pšenice a přestalo obilí dovážet. V roce 1967 uskutečnily Indie, Pákistán a Turecko největší nákup osiva v dějinách zemědělství – Pákistán dovezl z Mexika 42 000 tun semen, Turecko 22 000 tun a Indie 18 000 tun. Výsledkem bylo, že mezi lety 1965 a 1970 se produkce pšenice v Pákistánu i Indii téměř zdvojnásobila a obě země se přiblížily potravinové soběstačnosti, čímž se odvrátila hrozící hladová krize předpovídaná pro jižní Asii.

Nobelova cena míru a sporné dědictví

Za tento přínos obdržel Borlaug v roce 1970 Nobelovu cenu míru s odůvodněním, že vyšlechtil odolnou trpasličí odrůdu pšenice, jež zvýšila produkci potravin a pomohla nasytit hladovějící obyvatelstvo. Podle odhadů jeho práce zachránila před hladem více než miliardu lidí a vysloužila mu přezdívku otec zelené revoluce. Zelená revoluce má však i kritiky: intenzivní zavlažování, závislost na syntetických hnojivech a pesticidech i přechod na monokultury podle mnoha odborníků přispěly k degradaci půdy, poklesu hladiny podzemní vody a úbytku biologické rozmanitosti v regionech, jako je indický Paňdžáb. Debata o rovnováze mezi krátkodobým nárůstem výnosů a dlouhodobou udržitelností zemědělství tak provází odkaz zelené revoluce dodnes.

Zdroje: nobelprize.org, cimmyt.org, ebsco.com