Valašská kolonizace, která do Beskyd a dalších moravských Karpat přivedla pastevce s ovčími a kozími stády, probíhala podél celého karpatského oblouku od 14. do 17. století.

Původ valašské kolonizace

Valašská kolonizace představovala postupné osídlování karpatského oblouku pastevci, jejichž zvyky měly kořeny v oblasti jižně od Dunaje a v rumunské Marmuroši. Od 14. století se šířila přes ukrajinské Karpaty, v první polovině 15. století zasáhla Slovensko - první písemná zmínka o Valachovi pochází z roku 1494 z těšínské městské knihy - a odtud pokračovala do jižního Polska. Na severovýchodní Moravu a do Slezska dorazila především v průběhu 16. století. Etnicky nešlo o jednotný proud: ačkoli první pastevci pocházeli skutečně z rumunského, valašského prostředí, čím dále na západ se kolonizace posouvala, tím více v ní převažovali Rusíni, Slováci a Poláci, kteří valašské zvyky a právo převzali za vlastní.

Salašnické hospodaření

Valaši na rozdíl od místních zemědělců ovládali chov dobytka ve vysokohorských podmínkách a uměli klučit les pro pastviny. Základní jednotkou jejich hospodaření byl salaš, který vedl bača; na stádě se podílely rodiny zvané vrchaři nebo míšaníci a skupinu navenek zastupoval salašník. Nad více salašemi dohlížel valašský vojvoda, který sčítal dobytek a řešil spory, a za pastvu se odváděl poplatek zvaný dania. Chovala se dvě plemena ovcí - valašky, které dávaly hodně mléka na sýr, a bírky s kvalitnější vlnou. Z ovčího mléka pastevci vyráběli sýr a žinčicu, z vlny tkali huně.

Proměna krajiny Beskyd

Kolonizace probíhala ve dvou fázích. Na pasekářské osídlení, které v horách zakládali klučením lesa už dřívější moravští sedláci, valašská kolonizace navázala fází salašnickou - intenzivním pastevectvím na vysokohorských loukách zvaných hole. Odlesnění bylo natolik rozsáhlé, že vrchnost už v polovině 16. století zaváděla zákazy chovu koz a omezovala pastvu v panských lesích. Nad hranicí lesa tak vznikly rozlehlé bezlesé hřebeny a louky, které daly Beskydům jejich charakteristický pastevecký ráz. Vrchnost kolonizaci podporovala, protože poplatky od pastevců převyšovaly možné příjmy z těžby dřeva.

Kulturní odkaz pastevců

Do poloviny 18. století etnické rozdíly mezi valašským a původním obyvatelstvem východní Moravy prakticky zanikly, dědictví kolonizace ale přetrvalo v nářečí, kroji, dřevěné architektuře, příjmeních jako Valach nebo Bača a ve slovní zásobě - salaš, koliba, fujara, brynza, polana. Karpatské salašnictví na východní Moravě systematicky zkoumal etnograf Jaroslav Štika, který v letech 1972 až 1999 vedl Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, založené roku 1925 jako jeden z prvních skanzenů ve střední Evropě. Jeho expozice Valašská dědina prezentovala chov ovcí a salašnické hospodaření tak, jak je do zdejších hor přinesla valašská kolonizace.

Zdroje: muzeumvalassko.cz, moravske-karpaty.cz, cs.wikipedia.org